Ve spárech démona
Stála uprostřed tanečního sálu. Nikoho tu neviděla. Sál tonul v přítmí. Netušila, jak se sem dostala, ale jasně si uvědomovala, že odsud musí pryč.
Rozběhla se směrem ke dveřím sálu. Něčí paže jí však v pohybu zabránili. Věděla, čí paže to jsou. I přes látku šatů totiž ucítila, že prsty dotyčného končí drápy.
„Asmodee!“ vyjekla vyděšeně.
Démon si jí přitáhl na svou svalnatou hruď a zabroukal jí do ucha: „Dlouho jsme se neviděli, zlatíčko.“
Zachvěla se, když odpověděla: „Doufala jsem, že už tě neuvidím nikdy.“
Byla tenkrát tak hloupá, když kamarádce kývla na nápad s vyvoláváním duchů. Vyvolali totiž tenkrát místo duchů démona, který jí obrátil život vzhůru nohama.
Zpočátku se jí to líbilo. Asmodeus se o ní staral a pomáhal jí. Mohla se mu se vším svěřit a zdálo se, že jí má rád. Nakonec jí ale svedl a začal jí manipulovat do věcí, které nechtěla.
Bylo jí tenkrát sedmnáct a než poznala Asmodea, nedostala od kluka ještě ani pusu. Není se čemu divit, že podlehla vemlouvavému démonovi s tělem svalnatého modela. Co na tom že měl na rukou drápy a žluté oči, s těmi svými svaly, rozcuchanými černými vlasy a pošťáckým úsměvem, byl prostě k sežrání.
Několik let se ho snažila zbavit. Vyhledávala pomoc odborníků. Vyzkoušela snad všechno, včetně pití svěcené vody, vymítání a vstupu do církve. On se však pokaždé vrátil.
A teď když už si myslela, že se nevrátí, tu byl zase. Vrátil se za ní po dvou letech, kdy dal pokoj a ona mohla žít normální život.
„Co chceš?“ vykřikla a vytrhla se mu tak prudce až jeho drápy protrhli jemnou fialkovou látku jejích šatů.
Stáli teď tváří v tvář. Pohled jeho žlutých očí jí připomínal rentgen. Ušklíbl se těmi svými svůdnými rty: „Ty víš, co chci.“
Sakra! Stále jí přitahoval, i když věděla, co je zač. Rozum jí říkal, ať ho neposlouchá a rychle uteče, ale tělo jí neposlouchalo a ona stále stála proti němu. „Vím,“ přikývla.
„A?“ natáhl ruku a jedním z drápů jí zastrčil pramen vlasů za ucho.
Prudce potlačila chuť přitisknout obličej k jeho dlani: „Ne!“
„Netvrď mi, že to taky nechceš. Vidím, co s tebou má přítomnost dělá.“ usmál se a naklonil se k ní blíž.
„Asmi, já už mám svůj život.“ zaprotestovala chabě: „Nech mě žít, prosím.“
To už jí ale Asmodeus držel ve svém objetí. „Pokud nechceš, abych s tebou byl, tak proč mě tvé srdce stále volá?“ zašeptal jí do vlasů.
Najednou jí to došlo. Před pár dny se rozešla s přítelem a ten večer si po dlouhé době na Asmodea vzpomněla. „A to přijdeš pokaždé, když si na tebe vzpomenu?“ vzlykla mu na nahém rameni.
„Samozřejmě, zlatíčko,“ odpověděl a hladil jí přitom po zádech.
„Jenom že já nechci, Asmi. Nechci, aby to bylo jako tenkrát, aby si mě zase manipuloval. Nechci být tvoje hračka a nechci…“ hlas se jí zlomil a po tvářích jí tekly slzy.
„Pššš, zlatíčko,“ snažil se jí démon konejšit. Odtáhl jí od sebe, aby se jí mohl podívat do očí: „Já už ti nechci ubližovat. Klidně ti to odpřisáhnu. Jen už mě od sebe neodháněj, prosím.“
Strnula, dívala se od zlatavých hlubin jeho očí a nemohla uvěřit tomu, co slyšela. On poprosil? Její démon použil slovo „prosím“. To bylo něco, co jí vyrazilo dech. Nikdy předtím toto slovo nepoužil. Přemlouvat, chlácholit a nařizovat jo to uměl dokonale ale prosit?
„Tak přísahej!“ řekla, když byla opět mocná slova.
Asmodeus pozvedl pravici k přísaze: „Já Asmodeus sin pána temnot ti na pekelný oheň přísahám, že už se tě nikdy nepokusím v ničem manipulovat a žádným skutkem svým ti neublížím.“
„Děkuju,“ usmála se a postavila se na špičky, aby ho mohla políbit.
Asmodeus jejich polibek prohloubil a jeho ruce jí bloudili po těle. Ona mu vpletla své prsty do vlasů.
„Tolik si mi chyběla,“ povzdechl si, když se na vteřinku odtáhla, aby mohla popadnout dech.
„Chtěla bych si s tebou zatančit.“ hlesla tiše.
Usmál se a sálem se rozlehly tóny houslí. Natáhl k ní dlaň, do které ona vložila tu svou. Když si jí druhou rukou přitáhl za pas k sobě, vykročili tanečním krokem na cestu sálem.
Po prvních váhavých krocích se jim tanec stal přirozeným pohybem. Hudba nabrala vášnivější ráz. Asmodeus si jí z otočky vyzvedl do náruče. Pak se znovu hladově vrhl na její rty.
Opravdu mu tohle chybělo. Ona mu chyběla, proto tak ochotně přísahal. Po dvou letech v pekle se jí nemohl nabažit.
Chytil jí za boky a ona mu omotala nohy okolo pasu.
„Ach, Asmi!“ vykřikla, když jí začal líbat na krku.
Jedna z jejích rukou opustila jeho vlasy a vydala se k lemu jeho kalhot. Jeho ruce s drápy jí vyhrnuli šaty a ona jej musela nachvíli pustit aby jí je mohl přetáhnout přes hlavu.
Přimáčkl jí zády ke stěně tanečního sálu a začal další kolo líbání. Bylo to jako hrát si s ohněm. Jeho tělo bylo tak horké a zatraceně sexy.
Konečně se jí podařila rozepnout jeho kalhoty. On jí mezitím zbavil spodního prádla, aniž by si toho všimla.
Spojení jejich těl jí donutilo vzdychnout jeho jméno. Milovali se opření o zeď tanečního sálu.
Slastný vrchol přišel až příliš brzy. Byla unavená a nedokázala se postavit na nohy. Ochable mu visela v rukou jako hadrová panenka, když jí nesl ke dveřím sálu. Než k nim ale došli, usnula.
Probudila se doma ve své posteli. Nejprve si myslela, že to byl jenom sen, ale pak vedle sebe ucítila pohyb a objala jí paže s drápy. Otočila k němu hlavu a usmála se. Zůstal s ní. Věděla, že teď už s ní Asmodeus zůstane na pořád.