AC tygři Kaktusová Lhota
Začalo to večer na svatého Martina. Trenér našeho fotbalového mužstva pan Augustýn Zoufalí toho osudného večera navštívil svého zetě, brankáře mužstva pana Benedikta Faula. Jejich rozhovor se protáhl do pozdních ranní hodin. Svůj převratný nápad, totiž ztvrdili bujarým popíjením domácí pálenky.
Hned příští neděly, na schůzi mužstva, přednesli nápad ostatním hráčům: „Přátelé, naše mužstvo by mělo mít nějakého maskota, jinak se do ligy nedostaneme, pánové. V této vesnici je pouze jen jediné zvíře, které by mohlo být našim maskotem. Novákovic tygr, Reber!“
Pro byli téměř všichni až na útočníka Skopaného a obránce Prohrála, kteří pěstují králíky a snažili se prosadit právě toto zvíře.
Jitka měla tygra zrovna u sebe v pokoji, když dorazila delegace fotbalistů. Delegace dorazila ve složení: útočník Michal Netrefil, obránce Bruno Uštvaný a náhradník Marián Nahraný. Přednesli Jitce svou žádost.
Jitce se nápad líbil, ne že by fandila fotbalu, to ne ale zdálo se jí to jako dobré uplatnění pro tygra. Reber s tím nejspíš souhlasil taky a když slyšel, že za každý zápas dostane celého králíka tak se mlsně olízl.
Mužstvo se celou zimu pilně připravovalo. K prvnímu zápasu nastoupila Kaktusová lhota proti Houskovu na domácí půdě.
Kaktusovští nastoupili na hřiště za zvuků hlavní melodie ze seriálu Sandokan, která se stala klubovou hymnou. Jejich nové, oranžové dresy s černými pruhy, z dílny paní Jindřišky Jehličkové, oslňovali všechny tři fanoušky sedící na tribuně.
TJ Houskov napochodoval s písní Včelka Mája. Jejich žluto černé dresy jevili již známky stáří a některé měli i zřetelné záplaty. Houskovští byli zjevně zaskočeni novou vizáží svých soupeřů.
To už ale na čestnou tribunu vystoupali maskoti se svými ošetřovateli. Za Houskov nějaký pan Žihadlo s úlem živých včel a za Kaktusovou lhotu Jitka s Reberem.
Role rozhodčího se již tradičně ujal pan Paleček, který se svými 203,2 cm výšky, vidí všechno.
Není větších rivalů než tato dvě mužstva.
Píšťalka zahájila utkání. Kaktusovití se zmocnili míče. Po necelé minutě však zápas již nepřipomínal fotbalové utkání. Michal Netrefil se totiž trefil, nikoliv však do míče ale do nohy houskovského obránce Matěje Tyčky. Tyčka se svalil na trávník a počal křičet: „Nohu, zlomil mi nohu!“
Samo sebou že to nezůstalo bez odezvy, hráči TJ Houskov se se slovy: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ vrhli na chudáka Netrefila. To však vyvolalo reakci na naší straně hřiště. Fotbalové utkání se proměnilo v zápas volným stylem.
Bylo po zápase. Záchranka, která původně přijela k Tyčkově zlomené noze, odvezla tři zlomeniny, dva otřesy mozku a muže který měl v hrudi zabodnut kus branky. Doktor zůstal na hřišti, které teď vypadalo, že na něm cosi vybuchlo, aby zde ošetřil natržené svaly a zaštupoval tržné rány.
Jitka se zvedla ze sedátka na tribuně a prohlásila: „Pánové tak v tomhle vás s Reberem podporovat nebudeme a toho králíka přineste co nejdřív.“
AC Kaktusová lhota se vrátila ke svým starým zeleným dresům, ne snad že by nové tygří dresy nebyli vhodné, když už Reber nebyl jejich maskot, ale z nových dresů prostě nic nezbylo.